Logo White Star Line

HISTORIE WHITE STAR LINE

- v roce 1845 v Liverpoolu založili J. Pilkington a H. Wilson rejdařství White Star

- první lodě společnosti byly plachetnice s trupem zčásti dřevěným a zčásti železným

- flotilu tvořily lodě Blue Jacket (později byla přejmenována na White Star), Ellen a Red Jacket - pluly na lince mezi Anglií a Austrálií

- v roce 1861 Pilkington odešel a místo něj nastoupil J. Chambers - někdy se v literatuře objevuje název rejdařství jako Wilson and Chambers

- v roce 1863 přibyl do flotily první parník, jmenoval se Royal Standard

- White Star se spojila se společnostmi Black Ball a Eagle Lines a vytvořili konglomerát s názvem Liverpool, Melbourne and Oriental Steam Navigation Co. Ltd. - ovšem toto společenství bylo odsouzeno k zániku hned od začátku - šlo hlavně o finance - a tak loď Sirius, kterou nechala rejdařství postavit, musela být prodána ještě dřív, než se vydala na svou první plavbu

- aby White Star Line zachránila to málo, co měla, opustila tento spolek a začala se změnami: svoje lodě převedla na severní Atlantik a objednala stavbu nových lodí. Největším problémem dosavadních lodí rejdařství totiž bylo, že byly oproti ostatním velice pomalé.

- kvůli stavbě nových lodí se ale společnost zadlužila (dluh činil zhruba 527 000 liber) a následkem toho v roce 1867 zkrachovala

- o rok později tuto společnost koupil Thomas Henry Ismay - měl záměr postavit rychlejší, luxusnější a již celokovové lodě

- v roce 1870 Ismay vytvořil společnost Oceanic Steam Navigation Co., ale rejdařství bylo stále známé podle své vlajky s bílou hvězdou - jako White Star Line

- díky blízkým vztahům s belfastskou loděnicí Harland & Wolff mohly být brzy postaveny plachetní parníky Oceanic, Atlantic, Baltic a Republic (pozor, neplést s loděmi stejného jména, které byly postaveny o řadu let později)

- mezi loděnicí Harland and Wolff a White Star Line se vyvinuly pro obě strany výhodné vztahy - podle smlouvy loděnice nesměla stavět lodě pro konkurenty White Star a na druhé straně rejdařství souhlasila s tím, že nikdy neobjedná stavbu lodí u jiné loděnice. Harland and Wolff byl též oprávněn stavět loď podle vlastní úvahy, bez ohledu na náklady a White Star platila loděnici vynaložené výdaje plus pevně stanovené procento.

- na nových parnících společnosti se poprvé objevily zastřešené promenády a kuřárny, kajuty 1. třídy byly přemístěny od zádě kvůli vibracím šroubů doprostřed lodi, v kajutách byla zavedena tekoucí voda a parní topení

- v roce 1899 převzal vedení White Star Line Joseph Bruce Ismay a novým ředitelem Harland and Wolff se stal lord James W. Pirrie

- na přelomu století se transatlantská paroplavba ocitla na určitou dobu v krizi - kvůli soupeření britských, amerických, německých a dalších evropských rejdařství o uchvácení co největšího podílu na osobní přepravě mezi Evropou a severní Amerikou snižovaly tyto rejdařství poplatky a ceny jízdného. Příjmy společností klesaly, a pokud nebyly finančně podporovány státem jako německá rejdařství, neměly prostředky na stavbu nových lodí - v té době vstupuje na scénu americký finančník a multimilionář John Pierpont Morgan s plánem skoupit všechna mezi sebou soupeřící rejdařství a vytvořit tak mezinárodní trast, který mimo jiné určí pevně stanovené a finančně výhodné poplatky za přepravu - nová společnost dostala název IMM - International Mercantile Marine - Mezinárodní obchodní loďstvo

- k IMM patřila většina amerických rejdařství, dále 2 velké německé společnosti Hamburg-Amerika Linie a Norddeutscher Lloyd a z britských to byly Dominion Line, Leyland Line, Atlantic Transport Line, Red Star Line a také White Star Line (byla učiněna nabídka i  velké britské paroplavební společnosti Cunard, ale ta na podnět britské admirality odmítla)

- J. Bruce Ismay dlouho odolával nabídkám IMM, až Morgan navrhl takové podmínky, které nešlo odmítnout: IMM byla ochotna převzít White Star za odstupné 10krát tolik, kolik vydělalo rejdařství v roce 1900, což byl rok velmi výnosný, souhlasil s tím, že Ismay bude nadále generálním ředitelem White Star Line a lodě společnosti zůstanou zálohami britského královského námořnictva - smlouva byla podepsána v prosinci roku 1902

- o rok později se J. B. Ismay stal prezidentem IMM (viceprezident byl P.A.S. Franklin)

- v roce 1907 se Ismay a majitel loděnice Harland and Wolff lord J.W. Pirrie dohodli na stavbě 2 velkolodí - později měla přibýt ještě další - parníky měly být větší, luxusnější a měly pojmout více cestujících i nákladu než Cunardovy lodě Lusitania a Mauretania, a tak mohla začít stavba Olympiku, Titaniku a později i Britanniku

- v roce 1913 odstoupil Ismay z funkce prezidenta IMM, ale žádal, aby mohl zůstat generálním ředitelem White Star Line, to ale bylo zamítnuto a jeho nástupcem byl zpočátku jeden z ředitelů White Star a v roce 1916 se stal prezidentem IMM P.A.S. Franklin

- v roce 1927 White Star Line zrušila smlouvu s IMM

- v roce 1934 se White Star a společnost Cunard dostaly v důsledku celosvětové hospodářské krize do vážné finanční situace. Aby obě společnosti přežily, musely přijmout britský vládní návrh o sloučení obou rejdařství - když se tak stane, poskytne vláda finanční prostředky ve výši 9,5 milionu liber. Dohoda byla přijata, přičemž Cunard vlastnil 62% podílů nově vytvořené společnosti Cunard-White Star.

- o konci rejdařství White Star Line nemám bohužel jasné zprávy - podle Hubáčkovy knihy Titanic měly být akcie White Star vykoupeny Cunardem a 1. ledna 1950 přestalo rejdařství existovat,  na anglických stránkách jsem četla rok 1958 a dokonce jsem slyšela, že to měl být rok 1945, takže opravdu nevím - máte-li k tomuto tématu nějaké připomínky, napište